Tak fajn. Teď, abych Vás obeznámil s mou celkem zvláštní minulosti, co? Tak to tedy vezměme hezký od začátku. Narodil jsem se tak, jako každé dítě. Pokud se nejedná o někoho, koho kousl upír a ten dotyčný si zrovna neprošel proměnou.. heh. Mými rodiči však jsou Safira Al-Hashimi Saúdskoarabská Khalífa a muž, který po uzavření manželství po domluvě s mou milovanou babičkou Buthainah přijal své královské jméno, kterým se nyní prezentuje. Tím jménem je Kader, ale jeho rodným jménem jej oslovují jen za zdmi našeho paláce. Pro lid a turisty je to prostě Jeho Královská Výsist princ Kader. K tomu, jak se mí rodiče seznàmili vám asi řeknu jen to, že se spolu poprvé potkali, když byli oba na návštěvě u francouzské královské rodiny. Mimochodem otec pár let nevěděl, že vůbec existuju, ale to byla čisté režie mámy, ale to je na dlouhý vysvětlování a tím Vás zatěžovat nebudu. Moje dětství bylo spokojeně a já byl šťastný malý kluk, co rostl, jako z vody, zlobil mámu, babi s dědou, tety, strejdy... Prostě všechny, co byli z máminy strany. I když jsem byl jedináček, přesto jsem se často sčuchnul s vlastními i nevlastními bratranci a sestřenkami, co byli zhruba v mém věku a to potom bylo něco! Když jsem byl malý, často jsem se màmy ptal, proč bratranci a sestřenice mají táty, kteří jsou mí středové, ale já tátu nemám. Vždy jen řekla, že ho brzy poznám a já tak spokojeně usnul. Do dnes si pamatuju, když mi màma představila pro mě tehdy cizího chlapa s tím, že je to můj táta. Nevěřil jsem jim, ale po několika měsících jsem byl šťastnej, že i já mám konečně svého tátu a přijal jsem ho v pohodě. V mých osmi letech začala má soukromá výuka v našem paláci a já byl do mých deseti let i celkem vzorný žák, ale když jsem si nemohl htàt tolik, jako bratranci, nesnášel jsem to. Kdo by to taky miloval? Učit se všechny ty věci jako čtení, psaní, Angličtinu a další jazyky, vše o etiketě, dějiny země a nějaké ty základy několika málo jiných zemí a čím starší jsem byl, přibývalo mi více učiva a povinností, které, jako budoucí Khalifa musím znát. Ne jen, že jsem ve svych patnácti ziskal novou komornou, která je s mnou do dnešních dní, tak se mimo jiné začal i můj tvrdý trénink boje a příprav k tomu, abych si jedniu i já vybral své Vejce, ze kterého se jednoho dne vyklube můj drak. Když jsem měl čas pro sebe, byl jsem rád, když jsem se mohl věnovat svým koníčkům, jako jízda na koni, šerm ke kterému se v pozdějších letech připojila i manipulace se střelnou zbraní, plavání, posilování a , co mám opravdu za relax je samozřejmě v první řadě čas strávený s Malikem, zavřít se někde s nějakou zajímavou knihou a nechat se vtáhnout do jejího děje, jinak tomu není ani u poslechu nějaké hudby, která mne zaujme, čas s Khayurou a létání s ním, nebo jen obyčejná klidná procházka po pláži. A pak je tady i možnost, kdy si prostě Sednu za volant některého z mých spirťáků a prostě se můžu hulvátský prohet. Rád si taky zajdu někam do společnosti a obzvlášť spokojenej jsem, když ta společnost má dobře vivinutý hrudník, sladký ůsměv, umí hýbat tělem do rytmu hudby a dá se s ní bavit a není to jen nudná blbka. Ehm trochu jsem odbočil. Už jsem řekl, že kromě mé maličkosti se mým rodičům zadařilo ještě jednou a mám mladší sestru Zaharu? Tak teď už to víte. Svou sestru stejně, jako kteréhokoliv člena své ne zrovna malé rodiny si vážím a to, že jsem vůči nim ochranářský je samozřejmostí. Tohle platí i v případě těch mála přátel , co mám. V den mých osmnáctin nastal ten den, kdy jsem měl konečně získat své dračí vejce. Byl jsem dost nervózní, ale měl jsem u sebe svého tátu, což mě tak nějak uklidňovalo, ale stejně jsem si málem prokousl spodní ret. V ten den jsem získal své vejce, ze kterého se po několika nekonečných měsících vyklubal Khayura, který se mnou je už třetím rokem a vím že na mě dohlíží a i když jeho telepatické kecy mě někdy dost vytáčí, jsem rád, že je součástí mého života. Bez něj by h to prostě nebyl já. Ne vždy to v naší rodině bylo zalitý sluncem. Před necelými třemi lety otřásla celou Saúdskou Arábii a hlavně naší rodinu hodně nepříjemná věc. Bylo to v den, kdy se oslavovaly třicáté narozeniny jednoho z mnoha nevlastních bratranců. Já jsem se cestou do jednoho z našich sídel zastavil v domě tety Amiry a strejdy Rashida a od bratrance Faraha a jeho manželky Lily vyzvedl jejich teprve ročního syna Malika tak, jak jsme se domluvili. Rozloučili jsme se s tím, že se uvidíme zase na oslavě a spolu s malým princem, kterému jsem šel za kmotra a stal se tak mým kmotřencem jsem jejich sídlo opustil v autě, které jsem řídil já sám. Za mnou samozřejmě jelo další auto, kde se nacházela ochranka. Spolu s prckem , který spal v sedačce na zadním sedadle jsem bez problémů dojel na místo a i s dítětem v dětské sedačce vešel dovnitř sídla. Vše probíhalo skvěle. Pozvání hosté přicházeli a zábava se pomalu rozjížděla a já spolu s mámou a tátou jsme zrovna byli v jednom ze salonku, kde byl klid a máma zrovna chovala Malika zatím, co já jsem nervózně pochoxoval po místnosti a s tátou jsme řešil, že se mi nelíbí, jak dlouho to trvá tetě, strejdovi a bratranci s Lili a proto jsem jej požádal, aby požádal svého draka, kdyby mohl proletět okolí. Telefon mi ani jeden nebrala ani nikdo z ochranky, co jela za nimi a já stejně tak, jako rodiče jsem mlčel a vždy když jsem se nedovolal, jen jsem zakroutil hlavou, že to nikdo nebere. Po chvilce jsem, ale přestal pochodovat a celý jsem ztuhnul, když mi jsem uviděl výraz táty a potom se v místnosti nesly jeho slova a tón jeho hlasu, kkterý nám jen řekl to, že na jedné z cest, které k sídlu vedou nejspíš explodoval kus vozovky a všude je kouř a oheň a mezi troskami zahlédl teď již vrak, který se podíval autu, které měl bratranec Farah. Hlavou mi hned blesklo jen jedno - útok některé z organizací. Když jsem se vzpamatoval hned jsem se rozeběhl za tátou a všechny jsme o tom informovali. Z oslavy narozenin se rázem stal jeden z nejhorších dnů v našich životech. Jsou to už skoro tři roky a malý princ se tak stal prakticky mým synem. Jsem jeho kmotr a je samozřejmostí, že jsem se bez sebemenšího zaváhání ujal opatrovnictví a od toho dne, co on přišel o oba rodiče, jsem se stal jeho "tátou" já sám. I když.mám sám spoustu povinností, které musím jako korunní princ řešit, nikdy jsem tohohle rozhodnutí nelitoval, protože radost v jeho dětských očích, usměvavý bezstarostný obličej mi za to stojí. Navíc nikdy není sám, protože mi pomáhají rodiče, sestra a samozřejmě chůvy, ale i má komorná Shadi. No a teď k aktuálním věcem. Zhruba před měsícem jsem se dozvěděl od rodičů, že v Illeyi o které jsem toho dost slyšel a něco jsem i četl se chystají uspořádat Selekci. Tohle bylo něco, co mne přimělo se postarat o to, abych se do téhle země podíval. Prý jsem tam jednou byl s mámou, ale byl jsem malý, takže si ten výlet nepamatuju a nastal čas, abych se konečně do Illeyi dostal a záminka sledovat Selekci, která je u nich tradicí vždy, když jejich následník trůnu dosáhne určitýho věku je podle mě příležitost, kterou si jednoduše nenechám ujít ani za nic. Samozřejmě, že spolu se mnou jede i Malík a služebnictvo, které mi prostě nesmí chybět. Mám rád své pohodlí a nestojím o někoho, koho by mi přidělili na místě. Přítomnost Khayury je také více než samozřejmostí. Už teď jsem zvědav, co vše mě i Malikovi Illeá přinese.