Narodila se do šťastné rodiny, skládající se z matky sirény a otce upíra lamia. Oba rodiče jí milovali a starali se o ní s láskou. Dávali jí vše, co mohli, takže jí platili i drahé baletní tréninky, i přesto, že peněz neměli jako pátí na rozhazování. Také proto si slíbila, že bude úspěšná. Stane se nejlepší primabalerinou na světě a tím rodičům všechno splatí. Už odmalička vyrůstala v Midstonu, kde probíhala bitva o město mezi upíry a najádami, ale moc to nevnímala. Sama je sice upírka, ale soustředila se na sebe, a ne na nikoho jiného, takže byla jako nezaujaté Švýcarsko. Aspoň do doby, než jí v deseti letech zemřela kvůli této válce matka. Ta byla při cestě z práce v ateliéru, kde kreslila, zabita jako jedna z mnoha při útoku najád. Od té doby Sophya všechny víly strčila do jednoho pytle a začala je nenávidět. Teď zpětně není pyšná na věci, které z této nenávisti udělala, ale snaží se na to nevzpomínat a připomínat si, že už taková není a že každý má nějakou minulost. Po smrti své matky se uzavřela do sebe a trvalo spoustu času, než si nějaký člověk probojoval skulinku v hradbě, kterou okolo sebe vystavěla. Konkrétně to byl její nynější manžel, princ Edrian, kterého poznala během Selekce. Tahle láska, kterou k němu začala cítit, jí donutila rapidně přehodnotit svoje priority. Tanec odsunula z prvního místa ve svém životě a nahradil ho právě její manžel a úkol, který jí čekal – spolu s ním vládnout jako královna. A jak je s jejím zápalem zvykem, usilovně se snažila být co nejlepší. Postupně se jí podařilo překonat i svou nenávist k vílám. Stále si pamatuje, co udělaly, ale uvědomuje si i to, že za to mohlo jen pár jedinců, a ne všichni příslušníci této rasy. Díky tomu je schopná přistupovat k nim neutrálně a nijak je neshazovat před ostatními rasami. V průběhu Selekce narazila tehdy na ještě jeden problém – její nedostatek ovládání se. Stačilo ucítit trochu krve a ztratila kontrolu. A za pomoci bývalé královny Kahlan se jí podařilo tento problém zvládnout. Nyní už nemá takové problémy se sebekontrolou a je schopná nějakou dobu v místnosti s krví vydržet. To se hodí obzvlášť během útoku, kde může pomáhat svojí krví, která má moc ostatní léčit ze zranění. Co se nezměnilo je její nesnášenlivost sporýše. Stačí se napít trošky anebo se o něj kůží jen otřít a jsou to pro ni prakticky muka. I při snaze se proti tomu obrnit se jí to ale nepovedlo. Nejdřív se postu princezny a královny bála, ale s pomocí svého manžela, tchýně a vlastní píle nakonec vše zvládla. Když si byla konečně jistější, sama usoudila, že je správný čas dát zemi následníka trůnu a z tohoto rozhodnutí a lásky mezi ní a jejím manželem vznikl prvorozený syn, Simeon. Nějakou dobu na to přišla dcerka Siofra, která dostala jméno po své zesnulé babičce. Třetí dítě v plánu nebylo, takže těhotenství bylo překvapením, ale to neznamená, že další dcerka, Josephine, je nějak méně milovaným dítětem. Naopak jí rozmazluje snad ze všech nejvíc. Všechny své děti miluje a dala by jim cokoliv na světě. Právě proto doufá, že si její syn najde v Selekci stejné štěstí, jaké tam jako účastnice objevila před dvaceti třemi lety ona.