Natalia prakticky nepoznala svého otce. Podle toho, co ví, je opustil chvíli po narození její mladší sestry. Matně si vzpomíná na jeho siluetu s kudrnatými blonďatými vlasy, jak se nad ní sklání a dává jí pusu na tvář. To je její jediná vzpomínka na otce. Matka se o ně starala, jak mohla a pomáhali i její prarodiče. Její matka a otec prý byli oba dračí jezdci, takže se předpokládalo, že i ona i její sestra budou mít vlohy. Sestra tuto schopnost nezdědila, ale Natalia ano. Bylo jí tehdy osm roků, když jí vzali do chrámu v Dakotě. Prošla okolo všech vajec, které byly vystavené, ale žádné nenapadlo, že by si ji vybralo. Až úplně vzadu ležela krabice na zemi a v ní bylo vejce černé jako noc, se zlatými puntíky. Vypadalo zvláštně, ale Nat se od začátku líbilo. A vypadalo to, že Natalia se vejci líbila také. Trénink měl začít v jejich 10 letech, tedy až ona trochu povyroste a její drak se vyklube a bude dostatečně velký na let. Jenže než se tak stalo, její matka a matčin drak byli zabiti. Jí a její sestry se ujala babička a děda a odjeli společně na dalších pět let do Dakoty. Když jí bylo patnáct, vrátili se zpátky do Ottara a ona a její dvanáctiletá sestra začaly chodit do místní školy. Natalia se svým přátelům dlouho nesvěřila, že mají doma obrovského černého draka s křídly, které se zlatě lesknou a zlatýma očima. Když odmaturovala, našla si práci v místní školce a začala studovat na učitelku. Sice to nebyl její celoživotní sen, ale řekla si, že učitel je dobré povolání, které se vždy hodí. Do selekce se přihlásily obě, ona i její mladší sestra Rose a nakonec los vyšel na Natalii. Doma se slavilo celý večer.