Když se na něj podíváte, vidíte jasnou podobu v bývalém králi. Jakoby mu z oka vypadl. Tedy spíše jeho mladší verzi. Ale když se jej zeptáte, řekne, že má oči a vlasy po své matce, snad aby jí to nebylo líto. Stačí se podívat na jeho výraz, když někdo před Kahlan řekne, že jí její dítě není vůbec podobné. Na svou podobu vůči svému otci je ale dosti hrdý, celý svůj život se snažil být jako on. Charismatický, odvážný, silný vůdce. Je k sobě hodně kritický, takže sám nedokáže poznat zda svá očekávání již splnil či ne. Se svými obavami se však málokomu svěřuje danému člověku musí bezmezně věřit a hlavně musí být v náladě se svěřovat. Pokud tu náladu nemá, nedostanete to z něj ani páčidlem. Ba naopak riskujete že se před vámi uzavře ještě více a nebude s vámi mluvit.

Přátele a rodina jsou pro něj vždy na prvním místě. Nemůže snést, když je jeho maminka  a nyní i manželka nešťastná a pláče. V takovou chvíli by se pral s každým.

Co se týká přátel, má svůj kruh, kterému věří. Ano, občas je pozve do paláce, ale většinou se snaží chodit právě mimo něj. Připadá si tak jako obyčejný kluk, který se přišel podívat na sportovní utkání, sednout do restaurace nebo si zahrát kulečník či šipky. Tento pocit mu však dosti a často překazí paparazzi, fanoušci aj. Nevadí mu to, ví, že to patří k jeho práci. Od  chvíle co se však stal králem jej ve společnosti nebylo moc vidět.

Mezi jeho největší koníčky patří převážně sport. Rád sleduje baseball, tenis a také hokej. Hokej však nejvíce, na tato utkání chodí pouze se svým otcem, s nikým jiným, takže když nemá Tristan čas, nejde ani král. A i přestože nechodí na hokej často, má ho nejradši. Má velmi rád přírodu, proto není divu, když vyrazí časně ráno před svítáním na projížďku královským parkem, do lesů či na louku. Čas od času vezme do rukou i luk a šípy, ale není zrovna nejlepší střelec, do terče se však trefit umí. Jeho nejoblíbenější zbraní je však meč. Už jako malý kluk se učil se učil bojovat s dřevěnými meči proti svému bratrovi. Naučil se však bojovat i dýkami díky své matce. Má jednu kterou často s sebou nosí, je to opravdu mistrovský kousek s diamanty a ornament, krásná elfská práce. Nikdy ji však v boji nepoužil, váží si ji opravdu hodně, jelikož je to dárek od královny. Taky o ní nemluví jako o dýce, věci ale jako o ženě, pojmenované podle jeho matce. Možná je díky tomu sentimentální nebo i trochu divný, ale jde vidět, jak moc to pro něj znamená. Jednou zkusil do rukou vzít i agiel, nevydržel to však příliš dlouho. 

V Edrianovi je ale i spousta věcí co byste do něj neřekli. Když se na něj podíváte, můžete říct, on posiluje, on má rád sport a další věci. Málokdo ale ví, že rád čte a píše básně. Jak moc to jde dohromady? Nejde, proto to ví málokdo a otázka zda i ti mu věří. Také trochu fotí. Při volných chvíli za ošklivého počasí ho můžete najít procházet se knihou či fotoaparátem. 

Po svatbě našel i velkou zálibu v tanci a to díky své ženě. Často se stane, že si ji vyhledá v celém paláci a prostě s ní začne tancovat, na střeše, na hradbách, v zahradě.

Svého syna se snažil už od mala vést k tomu být králem. Chce aby byl připravený, nechce aby se musel potýkat se stresem, když sám věděl jaké to je být druhorozený a najednou převzít otěže nad celým královstvím. I proto do celého šrumu zapojuje i mladší princeznu. Nechce předpovídat katastrofy ale jeho selekce, nástup na trůn mu ukázali, že vše může jít lehce do kopru.

Nestal se však z něj pruďas a nervák za ty roky, ba naopak po narození Josephine zcela rostál. I se mu líbí, když ho malá rpincezna dojde vysvobodit z utrpení schůzky správní rady aby si s ní šel hrát nebo jí věnoval pozornost.