Příběh April rodiny je poněkud zamotaný. Před mnoha lety, se její tenkrát mladá babička vydala se žít do Evropy. Z prvního manželství měla syna Nathaniela a ten po rozvodu s jejím manželem dostal příjmení po své matce. To slavné jméno Dexter. Čas plynul, babička se po druhé vdala, začala žít a tvořit ve Vídni, osud jí nadělil dalších pět dětí. Sláva postupně rostla, ale její syn Nathaniel se vydal úplně jinou cestou než jeho matka. Krátce po svých 20 narozeninách zanechal studií jaderné fyziky a využil toho, že má po matce illejské občanství a stal se členem armády v Atlinu, kde sloužil jako námořník. Při jedné návštěvě u matky v Rakousku poznal Řecko – dánskou modelku Joriku. Láska na první pohled to sice nebyla, ale postupně si jí vybudovali. A tak se po pár letech vztahu konala i svatba. Těmhle dvoum trvalo poměrně dlouho počít dítě. Přesto se narodila se malá April. Říkáte si, proč April, když se narodila v květnu? Původně se měla narodit na konci dubna. Druhé jméno dostala po své babičce Rhiannon. Dalším faktem je že má jak illejské tak německé občanství. Nejvíce podobná je své babičce. V dětství měla doma často jenom mámu. Její otec často jezdil na námořní operace po celém světě jakožto člen illejského námořnictva. Často jezdili s matkou s ním. Ta taky kvůli tomu zanechala kariéry modelky. Když nebyla zrovna doma, byla někde s otcem nebo u babičky ve Vídni, u příbuzných v Dánsku a Řecku. Zkrátka nikdy nebyla dlouho na jednom místě. Když jí bylo 10 let narodila se jí sestřička Maeve a bratříček Henry. Rodina se rozšířila o další dva členy. Tedy ne že by jí její velké příbuzenstvo někdy vadilo, ale málokdo jí dokázal pochopit. Naštěstí tu vždycky byla její babička. S tou má asi nejbližší vztah kromě rodičů. Je taky celá vzhledově po ní. Povahově už úplně ne. To ona v ní věřila a vždycky jí říkala že když chce může dokázat všechno. Co vlastně April ve svém životě dokázala je otázkou. Mluví plynně dánsky, řecky a německy, má dobré vzdělání. Jenže vzdělání a škola není všechno. Mezi její zájmy vždycky patřily knížky, kreslení, filmy, fotografovaní, plavání, běh, posilování, jízda na koni a její největší koníček a vášeň jejího života lyžování. Lyžovat jí jako malou naučil její nevlastní dědeček, toho ale vždy brala jako vlastního. Chytlo jí to a od té doby trávila na lyžích co nejvíc času. Od doby kdy napadl a roztál poslední sníh. Lyžování jí chytilo až tak že se stala členkou závodního lyžařského týmu Illéi. Začala trénovat a sbírala si první úspěchy svého života. Krom lyžování má také kurzy záchranáře. Nikdy totiž nevíte, co se vám v horách stane. V lyžování našla svůj talent jako každý v její rodině. Už nebyla ta černá ovce, co nic neumí a v ničem nevyniká. Na sjezdovce strávila polovinu svého života. Všichni jí v tom podporovali. Tenkrát byla šťastná. Z dětských soutěžích se posouvala na mistrovství Illéi, mistrovství světa, a dokonce se probojovala dvakrát na mládežnickou a jednou na zimní olympiádu, kde si vybojovala dvě stříbrné a jednu zlatou medaili. Brala všechny závody. Všude obsazovala první příčky. Užívala života a brousila si zuby na to všem dokázat že je ta nejlepší lyžařka co svět poznal. Nic jí nikdy nešlo kromě lyžování. Nechtěla se toho pustit. Jenže jednoho dne musela. Když jí bylo sedmnáct let se zúčastnila mistrovsví světa. V německém Garmisch - Partenkirchen se ten den válela mlha. Ta nakonec ustala a mohlo se jet. April jela až desátá. Při závodě tak trochu neodhadla, jak má najet do branky. Jasně že jí trefila, když jela skoro stovkou. Vypla jedna lyže a už to jelo. Jedna jediná chyba zakončila všechno. Na pomoc jí sice přispěchala magie, ale ani ta nedokáže všechno. V nemocnici si poležela dlouho. Doktoři jí i přes všechna úsilí museli oznámit že se si na lyže už nestoupne. Celá kariéra v hajzlu . Horší to být nemohlo. Tělo jí sice lékaři uzdravili, ale zlomenou duši jí nezachránil ani nejlepší chirurg. Její postava profesionální lyžařky zmizela. Už nepotřebovala tolik jídla a na své 18 už měla o 15 kg míň. Po návratu do Illéi se její otec stal guvernérem. Znamenalo to konec jeho neustálého cestování. Za to byla ráda. Aspoň tátu měla doma. Od doby co nelyžuje častěji běhá do lese, nebo jen tak jezdí na koni. Potřebuje na ty lyže přastat myslet. Když jí přišla přihláška do selekce řekla si proč to nezkusit. Třeba jí to pomůže nasměrovat svůj život dál. April se taky prostě nudí a proč teda nezkusit selekci. Navíc kdo by chtěl tuhle nešikovnou elfku.